PEČOVAT O SVÉ DUCHOVNÍ TOUHY

Evangelium nás dnes vede k živé vodě. Pán Ježíš prosí Samaritánku o vodu a tím odhaluje svoji žízeň, která je spíš žízní po její žízni. Jeho prosba má vyvolat její touhu po živé vodě. K čemu směřují naše touhy???

samaryranka.jpg

3. NEDĚLE POSTNÍ A

"Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak, jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít." – Jeho učedníci totiž odešli od města, aby koupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?" Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: „Dej mi napít", spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu." Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?" Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného." Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat." Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem." Žena mu odpověděla: „Nemám muže." Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: „Nemám muže"; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu." Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: „Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat." Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě." Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno." Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím." Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se ho nikdo nezeptal: „Co jí chceš?" nebo „Proč s ní mluvíš?" Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!" On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte." Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?" Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: „Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně." Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: „Jiný rozsévá a jiný sklízí." Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce." Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala." Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny.
A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa." (
Jan 4, 5-42)

PEČOVAT O SVÉ DUCHOVNÍ TOUHY

Prosím o upřímnost a otevřenost při setkáních s Ježíšem.

  • Zadívám se na Ježíše, který v horku dne prochází Samařskem. Všimnu si, jak je unavený a žíznivý. Zastavuje se a sedá si u studny. Tam se setkává se ženou .
  • Uvědomím si, že Ježíš se se mnou chce setkávat uprostřed mých běžných denních činností – také tam, kde plním své každodenní povinnosti. Přibližuje mě práce, kterou denně dělám, k Ježíši, nebo mě naopak od něj vzdaluje?
  • Žena je překvapená, že s ní Ježíš mluví. Podle tehdejších pravidel s ním nesměl mluvit. A navíc – Ježíš ví, že hovoří se ženou, která je rozvedená. Ježíš se chce setkat s každým člověkem.
  • Připomenu si osoby, které neumím přijmout. Uvědomím si, že Ježíš se s těmito osobami setkává se stejnou láskou, jakou obdarovává mě.
  • Posadím se u studny a budu naslouchat rozhovoru Ježíše se ženou. Odkrývá pravdu o jejím hříšném životě. Jeho slova způsobují, že žena dokáže být upřímná a otevřená.
  • Co mohu říci o mých rozhovorech s Ježíšem? Umím před ním odhalit nejhlubší stavy mého duchovního, emocionálního a morálního života?
  • Ježíš v rozhovoru se ženou několikrát mluví o touhách. Zve ji, aby prosila o hlubší touhy ve svém životě. Mám v sobě touhu po hlubokém životě s Ježíšem? O jaké touhy bych chtěl nejvíce Ježíše poprosit?
  • V závěrečném rozhovoru poprosím Ježíše, aby mě osvobodil od nesprávných tužeb, které oslabují nebo ničí můj duchovní život. V srdci si budu opakovat modlitbu: „Jen po tobě touží moje duše."

(Převzato z knihy otce K. Wonse, SDS, Modlitba evangeliem na každý den)

odelovac.png

Vytisknout stránku Vytisknout stránku19. březen 2017, zobrazeno 669x
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
RSSVytisknout stránku· Mapa stránek · © 2015 - 2019 Chudé školské sestry Naší Paní